Motochina cup 2010 – 5. závod Stříbro
Text: Kovboj |
Foto: Studio Áčko |
Rok se sešel s rokem a seriál amatérských závodů se opět konal v krásném prostředí závodního areálu – TERÉN SV. PETRA - ve Stříbře. Jako již tradičně po dva roky tak i letos se jela pouze vrchní část tratě, hned u depa. Bohužel technicky zatím není možné zajistit tyto naše závody na spodní velké trati. Není možnost uzávěrky silnice a tím jsou dané komplikace při přejezdu závodníků na spodní startovní rošt z depa. Myslím ale, že pro naše juniory a pro spousty dalších závodníků je i vrchní část tratě příjemná a dostatečně vyhovující.
Na počátku příprav mne dostihla nepříjemná zpráva, že hlavní organizátor a ředitel těchto závodů Honza Jamrich leží v nemocnici se srdečním problémem. Pro mne to byla o to horší informace, protože se s Honzou dlouhá léta kamarádíme a již třetím rokem spolu organizujeme závody ve Stříbře. Ještě navečer jsem však dostal esemeskou zprávu, že je to dobré a v úterý, že ho propustí domů a že nemusím mít strach, závody prostě budou.
Přiznám se zde veřejně, že jsem v průběhu týdne chtěl závod zrušit nejméně dvakrát a ve středu jsem to již chtěl vyhlásit (to po zprávě, že naše zdravotnice nemohou do Stříbra a závod by byl bez zdravotníků), ale ještě že jsem to neudělal. Sanitka byla nasmlouvaná a Honza má v rodině prima zdravotníka a tak nám již nic nebránilo v závodění.
Další milé překvapení na mne čekalo i v pátek, kdy na trati pobíhalo spousty Honzovo kamarádů a všichni pomáhali s přípravou. Taktéž velice příjemná nabídka a pomoc pro tento závod byla od samotných provozovatelů tratě a celé Honzovi rodiny.
Po zkušenostech s naší časomírou, kdy se stávají drobné chyby ve vyhlašování a překlepy čísel v přepisování podkladů pro vyhlašování, rozhodl Honza, že najme místní časomíru, která působí na trati ve Stříbře a zpracovává výsledky pro závody pořádané na této trati. Musím se Vám všem přiznat, že mi spadl velký kámen ze srdce a můj pořadatelský tým se mohl věnovat jiným organizačním činnostem a já pak jsem mohl plnit pouze funkci startovače a cílaře. Při vyhlašování bylo však jasné, že nelze vše zajistit bez chyb a tímto se všem závodníkům omlouváme za některé nepřesnosti. Ještě při vyhlášení nabídl Honza, že pokud někdo má nějakou připomínku, nebo nějaké vylepšení ohledně těchto závodů, tak aby mu poslali vše mejlem a on všem rád odpoví a upřesní. Samozřejmě se můžete obrátit i na mě nebo na redakci serveru MotochinaCZ.
Tak a jdeme závodit…
Byla to výheň, sluníčko pražilo, horko až k zalknutí, ale i tak se jezdců sešlo dostatek a nikoho to vedro neodradilo. Trať se kropila, ale za chvilku to oschlo a zase se prášilo, asi to nikdy nebude to pravé. Když to pokropíme, je blátíčko a klouže to, když to nepokropíme, tak jsou oblaka prachu, že není vidět špička vlastního nosu.
Junioři na čtyřkolkách i na motorkách nám opět ukázali, že máme v dětech dobrou základnu závodníků a ze spousty z nich by časem mohli dorůst opravdu skvělí závodníci. Musím opravdu vyzdvihnout Kristýnu Vítkovou na její KTMce, která povodila kluky profesionální jízdou a sklízela obdiv nejen jezdců, ale i diváků. Další juniorská hvězda z řad menších je určitě Honza Balšánek, který nikomu nedal šanci a obě rozjížďky jel stylem start – cíl a nikoho nenechal na pochybách, že je skvělý jezdec a jeho čtyřkolka 125 ccm Bashan je dobře připravený stroj. Smůlu měl nadaný čtyřkolový junior Martin Lemon, který předvedl ve druhém závodě spousty nádherných útoků na přední pozice, ale nakonec ho v posledním kole připravila o třetí místo kolize a skončil i se svým strojem mimo trať a do cíle nedojel. Další pěkné souboje předvedli kluci Michal Novák a Tomáš Troníček o druhé a třetí místo v junior cross kategorii, kdy Michal lehce zaváhal na startu a pak po celý závod šlapal Tomášovi doslova na paty.
A co naše ženy a dívky na závodních quadech? Jedním slovem PARÁDA! Holky Konířovi jsou závodnice na správných strojích a nasadily pro tuto kategorii laťku hodně vysoko. Dvě sestry, doma normální mladé a příjemné holky, na závodní dráze řežba o umístění a správná závodní rivalita. Myslím, že Renata Seňková musí sbírat všechny své síly, aby jim alespoň trochu stačila a ostatní závodnice se zatím seznamují s touto kategorií a nabírají zkušenosti.
Ve slabší kategorii pitbike se projevuje stejnost výkonu motoru a musí vlastně jezdec ukázat své umění. Sešlo se tady závodníků poměrně dost a pokud mohu mluvit sám za sebe, tak tato kategorie se mi líbila hned po dětech nejvíce. Závodníci sváděli vyrovnané souboje a opravdu ukázkovou jízdu slabších pitbike čínské výroby. Jen tak dál, aby měli junioři kam přestoupit až nebudou juniorama, ale i jako junioři si tuto kategorii mohou vyzkoušet a dobře si zazávodit.
V kategorii pitbike open rozehrál Petr Šonský opět koncert pro únikovou jízdu za podpory ostatních jezdců, kterým se pomalinku vzdaloval kolo od kola a v prvním závodě si vítězství nenechal ujít. Smůla ho však doprovodila na druhou rundu, a tak jako v Mořině, tak i zde dojel na zcela prázdné a doničené zadní pneumatice a tím přišel o celkové prvenství.
Nejméně obsazené kategorie čínských a taiwanských čtyřkolek co do počtu závodních strojů a i dojezdu do cíle. Tyto dvě kategorie jsme sloučili v jeden závod, ale nechali jsme jim možnost rozhodnutí zda pojedou na body bez poháru, nebo budou chtít vyhlásit každou kategorii zvlášť a dostat poháry, ale pojedou bez bodů. Všichni se rozhodli o rozděleném vyhlášení bez bodů. Krásná byla i dohoda mezi jezdci, kdy Milan Seňko rozbil převodovku na svém Accessu a na druhou rundu nastoupil sice také na Accessovi, ale na malém, který mu zřejmě musel zapůjčit jeho synek z juniorů, a nikdo nebyl proti aby Milan i po změně stroje dojel normálně závod bez penalizace. Smůlu měl Honza Málek, který nám předvedl v Dubičné dvojité vítězství i nad silnějšími stroji, a zde ho zradila převodovka a závod nedojel. Dle mého to vypadá, že by tam mohlo být něco špatně, protože to nebylo poprvé.
V otevřené třídě cross nám stále vyčnívá svou vysokou postavou, ale samozřejmě i svým brilantním uměním jízdy Ruda Vošahlík. Když jsem se ho ptal na to jeho jezdecké umění, prozradil mi, že to prý není umění, ale že má takovej strach, že raději jede rychle, aby to měl už za sebou. V této kategorii musím i vyzvednout mladičkého jezdce Marka Podzemského, který nabírá neskutečné rychlosti a profesionality a v každém závodě je vidět jeho stále se zlepšující jízdní technika.
Když se řekne quad, vím že je to čtyřkolka na závody a vím, že to má čtyři kola, která u aut jsou tak nějak stále na silnici. Tady ne! Kategorie open quad má spoustu velmi výborných závodníků a jejich stroje jsou pořád někde ve vzduchu, nebo na dvou kolech apod… Od počátku až do konce závody plné tvrdých soubojů a nádherných ukázek předjíždění. Jirka Šlechta, ač má místo jedné nohy protézu, jede stále pod plynem a svou čtyřkolku ovládá s lehkou dokonalostí. Franta Kutta je stálicí těchto závodů a náš věrný příznivec a pomocník v pořádání těchto amatérských závodů. Jeho umění ovládání quadu je určitě nesporné. V této quad kategorii jezdí na nejslabší čtyřkolce i Michal Kára, mladý závodník se srdcem bojovníka. Jeho závodní stroj nestačí výkonem, ale Michal statečně drží krok a hlavně svým výtečným jezdeckým výkonem se umísťuje i před silnějšími stroji.
Chtěl bych moc poděkovat všem jezdcům a všem účastníkům za perfektní závody. Bylo sice horko, ale přestáli jsme to všichni ve zdraví. Děkuji všem, co pro vás závod organizovali a hlavní poděkování patří Honzovi Jamrichovi, který ač po těžké nemoci, zajistil tak pěkné závody.
Omlouvám se za špatně zpracované vyhlášení, Honza vše dává dohromady s děvčaty od najaté časomíry. Jak od nich dostanu podklady budou vyvěšeny zde na stránkách. Pokud se chcete dovědět nějaké bližší informace o umístění, pište na E-mail Honzovi:
jamrich@auto-elektro.cz
on má všechny tabulky průjezdů a všechny podklady pro vyhlášení u sebe.
Doufám že tento náš problém se zadaří dořešit v dohledné době. Nemáme s počítáním problémy jen my, není to jednoduché a hlavně se to dost dobře nedá počítat na menších tratích, které si pronajímáme. Chceme pořídit čipy a bránu, ale zatím na to nejsou finanční prostředky a závodní tratě, kde pořádáme naše amatérské závody nejsou tímto vybavené. Třeba by nám mohl někdo z vás pomoct, nebo poradit. Ptáme se, zjišťujeme, ale bez valného úspěchu. Náš problém je, že putujeme po různých tratích, tak potřebujeme něco menšího, přenosného, ale zase aby to dobře snímalo. Měl jsem pár nabídek, finančně dostupných pro naše závody, ale nejistá funkčnost díky kratší snímací vzdálenosti nás zatím od čipů odradila. No, máme se nad čím zamyslet.
Jo a Honzo díky za ty koláče, to fakt byla super cena ….
