Reportáž o cestě do Číny – díl 3.
Text a foto: Caprighia |
Úprava a vydání: Kovboj |
Venkov
Ní haó - nebo-li dobrý den .
Jak jsem slíbil, tak činím. Sice to probíhá trochu jinak, než jsem si představoval - tedy chtěl jsem to víc natur, ale oni nechápou, že chci jet busem a courat po vesnici. Takže buď mně někdo odveze, nebo taxík, ale i tak to celkem bylo fajn.
Snad se mi to ještě někdy povede dle mojich představ, ale uznávám, že pohybovat se po jejich venkově s báglem na zádech není to samé jako u nás.
Podzim jako u nás, tam by se to čundralo.
Skutečnost je mnohem drsnější, ale je mi žinantní fotit ženskou v dřepu, jak maká na poli. Tohle je kraj kukuřice, sklízejí to ručně.
Ta tříkolka náklaďák je diesel, má to úžasný zvuk, maximální otáčky odhaduju tak na 800 za minutu z kopce.
Nemít doprovod, tak bych experimentoval, ale chtělo by to víc času. Na čtyřkolce by to bylo super, ale kdybych jim neukázal fotky, tak nevědí co to čtyřkolka je. Docela se diví, že mám doma jednu od nich. Mám v úmyslu vyzkoušet loď a vlak.
Měl jsem raky, či co to bylo, chutnali dobře a chroupalo se to celé. Velká ryba a malé smažené rybky chuť standartní, jsk známe u nás, jen ta ryba nesmrdí po bahně. Psy asi nežerou, dnes málem rozbil A-šestku, aby nepřejel pejska.
Asi bych tam umřel hlady! Ne, neumřel. Moje kámoška už trochu tuší, co by mi mohlo chutnat, tak poslední dny je vše dobré. Můj organizmus to snáší velmi dobře, žádné potíže nemám. Navíc je výhoda, že si nabírá člověk z mís sám, takže co mi nejede vynechám.
Také jsem si okouknul výrobu schodů a obrubníků .
Když je teplo, tak nejlepší způsob dopravy je vozítko tříkolové, plachtované. Jezdí to na elektřinu. Měl jsem docela strach, že dojdou baterky a ta padesátikilová taxikářka bude muset šlapat
Dnes byl den nic moc. Oni mají stále tendenci mi ukazovat moderní Čínu, celkem chápu, že se chtějí pochlubit pokrokem a já těžko vysvětluji, že mně víc zajímají postranní uličky, periferie, venkov atd. Takže jsem strávil den v obchodních centrech. Je to stejné jako u nás. Šopy, butiky, píčoviny. Také je víkend a tak mám dost různých setkání, zítra velký oběd. Je prostě málo času, ale na venkově jsem pár fotek udělal.
Ohoz vesničanů je spíš teplákovitého charakteru, bůvoly jsem viděl, leč nyní je sklizeň a políčka bez vody.
Večer na nábřeží hraje hudba a kdo chce, tak tančí.
Měli jsme tedy velký oběd a trochu vám poškádlím chuťové buňky ... Stůl byl plný, že se mísy překrývaly pečené koleno, měkoučké - sosík eňoňuňo mňam
Bylo toho víc a víc …
sladké kuličky, houbičky s masíčkem - docela to klouže z hůlek kuřátko a kukuřičné klíčky a nudlemi …
Jídlo je na otočné desce, baští se a po chvíli pootočí. Pivko se pije z dvoudecek a neustále je doléváno. Trochu problém je, že když se chceš napít a sáhneš po skleničce, tak tak učiní všichni. Je to taková neustálá série přípitků. Protože někteří místo piva pijí stejným tempem pálenku, není mi jasné jak to vydrží. Po třech hodinách jsem byl skoro na plech, ale opět musím potvrdit, že tento způsob stolování je super.
Jí se pomalu, pořád, pauzy na cigáro.
Ten šnaps je pro mně docela nepoživatelný. Chutná trochu podobně, jako ouzo či jak se ty řecké srágory jmenují.
Ta pálenka je ze sladu. Ta žena po mé levici je kamarádka mé kámošky, taková dobrá duše, ta mi vyreklamovala kufr. Pracuje v nějaké informační společnosti.
Tak jsem byl nucen se přestěhovat do jiného hotelu, ne že bych chtěl, ale čínští přátelé nedali jinak. Je prý lepší a levnější. Lepší asi je, jak se zdá a ušetřil jsem (možná) dohromady asi třista kaček za pět dní, ale procedura změny nic moc. Prachy a zálohu mi snad vrátili na účet.
Problém je, že v novém hotelu neberou českou visa kartu, tak jsem platil keš. Doufám, že už nebudu muset vybírat junáky v bance. V bankomatu také karta fachá. Snad ta vratka peněz proběhne, nemám odvahu se v hotelu kouknout do internetového bankovnictví na můj účet.
Dost tu jezdí tříkolky, tak i trochu městského koloritu.
Jen pro info - geograficky jsem zde :
Dosud jsem kouřil svůj tabáček černý Samson, žel došel a tak testuju jejich cigára. Pořád se nemůžu trefit do správné chutě. Je to slabé a voňavé. Pro milovníky lightek ok. Dnes jsem vypátral jedny, co mají alespoň 0,8 a 10 mg. Z globálních značek pouze Marlbora, zlaté a červené, o červené jsem dnes nějak nemohl zakopnout. Cena lidová - nejdražší cigára stály cca 45 kaček. Marlbora vyjdou asi na 36 - 40 kaček.
Okolo města jsou parky, docela rozsáhlé, udržované. V sezóně nějaké ty atrakce, ale hlavně místo klidu a relaxu. Platí se tam vlezné cca 30 kaček. Město už tak vábně nevypadá...
Už jsem koupil hulení, naštěstí nevím, jestli mi způsobí rakovinu, nebo zabijí spermie. (to druhé bych radši) za 15 junáků aneb 45 kaček, v malém zapadlém šopíku - viděl jsem je i za 12 junáků No mě připadají stejné, ale já je normálně už asi tři roky nekouřím. Kouřím černý Samson.
Zhubnout se tu opravdu nedá Ono i když jdu na jídlo jen ve dvou, tak to jsou minimálně dvě tři různá jídla plus něco k tomu - nudle, rýže, něco jako kroužky z těsta jako palačinky střihnuté listovým těstem, však si to někdy zkuste sami. Porce dost velké. Běžný oběd pro dva sestávající z masíčka na cibuli (dost dobrý), a dvou talířů masových a zeleninových taštiček (zde knedlíků) plus nějaké to pivko za zhruba 150 kaček celkem. To je taková střední třída hospoda/bistro kde se dobře vaří, celkem čisto a žádný kravál.
Elektroskútry tu jezdí v hojném počtu, občas i nějaká ta rikša je elektrická. Po chodníku jezdí kdeco Ty elektroskútry vážně není vůbec slyšet. Problém mi dělalo přecházet velké světelné křižovatky, třeba osmipruhové. Na semaforech (i těch pro chodce) sice svítí i čas, jak dlouho ještě červená/zelená bude, ale není to jako u nás. V podstatě zelená na přechodu jen informuje, že stojí auta v přímém směru, nicméně např. odbočující vpravo z mé strany a odbočující vlevo z protistrany mohou jet a také jedou. A chodec je poslední článek, auto prostě nezastaví. Skútry a rikšy jezdí na všechny barvy do všech směrů, protisměrů, jednosměrek atd. Ono to, že chodec NIKDY nemá přednost má tu výhodu, že to eliminuje jakékoliv nedorozumění a tudíž jsou chodci neustále ve střehu a tupě nelezou do silnice před jedoucí auta ani na přechodech. Když chci přejít, prostě počkám na škvíru a popojdu o jeden pruh a čekám na další škvíru. Někdy je to divný pocit stát uprostřed magistrály mezi jedoucími auty, ale je to ok, oni s tím počítají a nepřejedou tě. Na první pohled se ježdění může zdát bezohledné, ale vlastně není. Sice se nepouštějí a nedávají přednost, prostě vjedou tam, kde je kus místa, ale nejezdí nijak agresivně. Je to velmi efektivní a plynulé.
Nejdřív jsem myslel, že bavorská Motorwerke začala šít džíny, ale pak jsem si všiml, že jde o podobnost čistě náhodnou....
Abyste neřekli, že se pořád jen přežírám (což je tedy pravda), tak něco z místního folklóru. Na velkých náměstích hraje každý večer hudba a lidi tančí (spíš cvičí tancem). Trochu to vypadá jako spartakiáda, jsou hezky v řadách, o kus vedle pak tančí v krojích.
Samozřejmě jsem musel vysvětlit odkud jsem a máte pozdrav od domorodé tanečnice
Okolo chodily jeptišky (stejné ohozy, jako ty naše).
Nábřeží je celkem široké a mezi řekou a silnicí je prostor pro parky.
Kdo máte čínského známého, nechte si říci čínsky Česká republika. Je to asi takhle - čijéko a pak jako kdyby jste se chechtali a padali přitom ze schodů. Reprodukovat jsem to nedokázal
Začínám nakupovat nějaké ty dárečky domů.... a hlavně koření. Cestovní balení hůlek. Dodnes jsem držel hůlky jak prase vidličku, proto mně tak bolely prsty. Že jsem si to nenechal ukázat hned.
Tak a vejletu je konec Akorát doufám, že úspěšně absolvuji nástup do letadélka a hlavně přestup v Šanghaji, kde budu čekat asi 12 hodin na další spoj.
Včera proběhlo rozlučkové posezení, no ožral jsem se jako prase, za což může domácí pálenka. Nutno říci, že vůně a chuť super, leč účinky v kombinaci s deseti pivy nedobré. Také mi poněkud pozdě prozradili, že kromě různých bylin a ženšenu se v tom louhují také králičí uši.
Jídlo vynikající a množství nesežratelné. Tenhle level už jsem nedal, je to něco jako žába, jmenuje se to rana a prý velmi drahá lahůdka. Naštěstí se nijak neurazili a sami si pochutnali.
Jsem na šrot. Přestupy opět drámo. Ráno do háku A sedět 12 hodin v 747 Jumbu je pěkný vopruz, sedadla na pikaču, zlatý Airbus.
Tak vás všechny zdravím již z domova.