Reportáž o cestě do Číny – díl 2.
Text a foto: Caprighia |
Úprava a vydání: Kovboj
Zdárek, tak zase pár vět.
Systém dopravy se mi začíná líbit. Kdyby se takhle jezdilo v Praze, nebyly by zácpy. Na větší vzdálenost jezdím taxíkama, nejvíc jsem platil 60 kaček. Dnes jsem byl pozvaný na oběd domů k neteři a sestře mojí kámošky. Jeli jsme taxíkem a město se pomalu měnilo v Chánov. Tedy Chánov je proti tomu Monte Carlo. V jedné ulici dlouhé asi 3 km byl trh snad všeho co existuje. Od nových ledniček, nábytek, polorozebrané motorky, celer, nádobí, veteš atd. Věci vyskládané všude, včetně části silnice. Šířka tak tři metry volná a tam se proplétaly náklaďáky, auta, rikšy, motorky, chodci, psi....
Oni prostě narvou auto všude, jsou to milimetry, ale kupodivu žádný škrábanec. Dojeli jsme do čtvrti polorozpadlých činžáků, opadané omítky, rozbité vše. Před vchodama plůtky a ohrádky se slepicema. Visící prádlo. Pórek poházený všude, také zavěšený z oken. Chodba domu katastrofa. Ovšem za dveřmi malý, jednoduchý čistý byt. Oni opravdu pořád uklízí, každé smítko hned setřou.
Jo ještě předtím jsme se stavili v jedné tržnici nakoupit suroviny. To byl také zážitek. Hala jak hokejový stadion a tam namačkané stolky. Nevěřil bych, co vše se dá jíst. Bylo tam ovoce, zelenina, mořské potvory, maso, vnitřnosti, prostě vše. Koupili jsme kapra, prodavačka ho vylovila z kádě, dala do igelitky a flákla s ním o zem. Pak ho oškrabala drátěným kartáčem. Ještě jsme koupili kus vepřového, kachnu a nějakou zeleninu. Kuřecí pařáty jsem odmítl.
No zpět do bytu. Ta neteř je pěkné číslo. Chlastá pivo jak rodilý Čech, furt se směje a všechno je oukej. V kuchyňce žádná deska jako u linky, jen pár skříněk, dřez a hořák. Ovšem fakt vše čisté a uklizené. Vzala sekáček na maso a viděl jsem koncert - během chvilky tím nasekala na drobno zeleninu, maso na kostky, naporcovala kapra a kachnu, to byl fofr.
Mně zapojili do výroby knedlíků - tak tomu říkají, ale jsou to taštičky plněné masovou směsí se zeleninou. Klasika, mouka a voda, rozválet, naplnit a zavřít. Používají malý váleček na nudle a šíleným fofrem z kousku těsta vyválí placku. Ta neteř otevřela lahev nějaké lihoviny, pro jistotu jsem si nechal nalít tak malého panáka a ona si dala dvoudecku. Když jsem polkl, tak jsem myslel, že jsem v Hirošimě. Cosi mi explodovalo v žaludku a radši jsem se kouknul, jestli to ze mně nějakou dírou neteče. Chuť šílená. Ona do sebe vrazila dvoudecku, otřela si pusu a předvedla kouzelný úsměv. K tomu si dala dvě plzně a moc jí šmakovaly. Já ze studijních důvodů pil jejich lahváče, celkem dobré pivko. Co mně málem skácelo bylo, že ho otvírala hůlkama.
No jídlo bylo dobré, taštičky vynikající. Bez vidličky se už nikam nehnu, je to nástroj k nezaplacení. Oni tedy s hůlkama jedí vše, ale kluzká taštička jim taky dělala problémy. Jinak kachnu máme lepší. Kouzlo jejich kuchyně je v pestrosti, některé chutě jsou super, něco pro nás nepoživatelné.
Je to tu fakt konec světa, ještě jsem nepotkal cizince. Zato několik čongů si už rozbilo kokos o kandelábr, jak po mně čuměj. Rozhodl jsem se, že zůstanu v hotelu, jejich byty jsou dost malé a tady mám zázemí, věci a servis. No a kámoška je stále se mnou. Hotel stojí asi 350 kaček, mám internet, každý den nový kartáček na zuby, na zavolání přijde uklízečka. A ráno snídaně švédské stoly za 30 kaček. Televize je mi celkem k ničemu, tak si pouštím online česká rádia. Nejvíc se kámošce líbí countryrádio. Fascinuje mně, jak zde chybí syndrom evropské ženy. Tady je největší výhra, když chlap má nějakou práci, nechlastá denně do němoty a nemlátí ženskou. Takže moje mírná povaha zde slaví neobyčejný zájem. Musel jsem se smát, když mi kámoška říkala, že nechce abych spal s jinými, že by chtěly, tak ať řeknu ne. Vypere, podrbe, namasíruje nohy (nejen), nosí tašku s nákupem, směje se. Prý je to normální, že se žena stará o chlapa, jinak je to prý very bad women. Dojemné bylo, když se ptala, jestli si může koupit čipsy. Jestli ji nebudu mít za špatnou, marnotratnou ženu. Tak jsem jí koupil dvoje, hehe.
Jo jedna zajímavost. Česnek - a fakt dobrý, plný chuti - tu stojí 9 korun kilo. Zato mléko litr 50-60 kaček. Oblečení tu mají za stejné ceny, jako čongové u nás, ovšem kromě šuntu tu prodávají i velmi kvalitní věci - boty a bundy pravá kůže atd. To jen k nám se doveze šmejd. Jo ještě se mi zvedlo sebevědomí - když jsme obědvali a ženský mezi sebou švitořili, tak najednou na mně upřely obdivný pohled. Já nechápal, tak jsem se kámošky zeptal. Nechtěla nejdřív a pak řekla, že popsala sestře a neteři moje vybavení jako to big a že jsem very very good.
Je to sice porovnání nefér, neb čongové jsou prostě menší, ale koho by to nepotěšilo, že. Oni taky moc na ženskou nemyslí při sexu, odbydou si svoje a finito. Takže si myslím, že zde stoupne poptávka po českejch chlapech. Jdu chrnět, zítra bude zase výlet.
Pár věcí malinko poopravím. Původní záměr byl procestovat Asii od Filipín po Mongolsko. Tak jsem začal chatovat s různýma lidičkama v těch zemích, protože jsem ještě nikdy nebyl mimo Evropu a přeci jen takový střelec zase nejsem, abych to dal úplně nablind s mojí zásobou několika desítek slov angličtiny (z kterých ovšem oni rozumí díky mojí super výslovnosti asi 10 %).
No tak jsem vymyslel, že se vždy někde setkám s nějakým kámošem a pocestujeme kus spolu a pak zase druhý atd z jihu až na sever. To je docela proveditelné, ale časově na dva tři měsíce a ne týdny, které jsem měl k dispozici. Tak nakonec jsem zvolil tuhle destinaci, hlavně kvůli podobnému počasí s námi a také, že to je opravdu Čína - na rozdíl od Pekingu a Šanghaje.
S tou kámoškou je to tak, že si asi trochu jinak vysvětlila naši komunikaci, ale je prima. Není to žádná miss, ale povaha úžasná. Učím ji česky, nejdřív neuměla vyslovit R ale na slově prdel se to celkem naučila. S Ř je na tom asi jako Slováci. Sranda byla, když jsme v místní ZOO čuměli na zvěř a ona chtěla znát česká jména. Na slově velbloud si skoro utrhla jazyk.
Je to země velkých rozdílů, na jedné straně technologické zázraky, na druhé straně lidičky tlačící vozík s pórkem. Je to jako všude - obyčejní pracující mají se co ohánět a většinou jsou velmi přátelští, je tu dost chudých lidí, ale také už dost opravdu bohatých, takže mezi rikšama se tu projíždějí Hummery, Rangerovery atd. Tak je tu také dost lidí arogantních a namyšlených - jejich boj. Na kolce sem nedojedete, neb získat čínský řidičák je skoro nemožné a cizinci tu prostě jezdit nesmí.
Já byl na návštěvě v jedné rodině, jak jsem psal. Co dokážou udělat ze skromných podmínek je obdivuhodné. Zvenku šílené baráky, nechtěl jsem fotit abych neurazil, ale zkusím to. Byt čistý, uklizený, nejnutnějších pár kousků starého nábytku, ale pokud možno útulno. Dojemné je, jak se k sobě členové rodiny chovají - prostě se mají rádi, jsou doma veselí a šťastní. Uvidíme, co s nimi udělá za pár let přijímání západní kultury. Měli by se na ní vykašlat a žít po svém.
Co se týče bezpečnosti, tak jsem ještě neviděl žádný konflikt, pračku atd. Po této stránce úplná pohoda, policajtů tu moc není a mně si nevšímají. Vlastně jen občas řídí dopravu. Byl jsem dnes na obědě s třema babama v jakési lepší restauraci, dobré bylo vše - různá masíčka, houby, nádobky pod kterými hořel kalich atd. Akorát toho bylo tak pro 8 lidí. Včetně piv to stálo asi 500 kaček za všechny. Zbytek ti zabalí sebou. Ten způsob stolování je docela fajn - vyberete si třeba čtyři jídla, to donesou na stůl a každý si bere co libo. Před sebou máš malý talířek, na ten si můžeš naložit co chceš. Je to fajn, protože ochutnáš od všeho. Jídlo tu je taková chvíle pohodového posezení, pokecu, klídek žádný spěch, bonton nebonton.
Už jsem zjistil ceny taxíků (jezdí na taxametry) - nástup cca 15 kaček a kilometr cca 4 kačky. Jinak si nedělám iluzi, že znám za pár dní Čínu, to ani náhodou - navíc je to zem větší než Evropa a taky by tu člověk nemohl dát do jednoho pytle Fina, Čecha a Bulhara. Ta doprava mně tu stále víc fascinuje - ještě jsem neviděl nehodu. Jak u nás Vietnamci jezdí blbě, tak tady Číňani jezdí na milimetry, jednou rukou volant druhou šaltpáka. Z toho je vidět, jak je zpřísňování pravidel, radary a zákazy kontraproduktivní. Když je fakt hustý provoz, jedou 40 - 60 ale pořád. Žádné tupé řazení do pruhů, jede se tam kde je zrovna kus místa. Na volné silnici jedou třeba 80, prostě citem ne podle tachometru. A funguje to. Nachodil jsem dnes asi dvacet kiláků, je tu takové naše babí léto, prostě pohodička.
Komunikace - to je trochu oříšek. Moje angličtina je velmi chabá, německy tu pochopitelně nikdo neumí a tak to řeším následovně. Na pokoji mám comp a google translator docela dobře funguje z čínštiny do češtiny a naopak. Potom mám malý kapesní překladač, ten má sice omezené možnosti, ale i tak pomůže. No a nosím u sebe blok a tužku a v nouzi kreslím obrázky. Když jsem chtěl říct něco o pandě, tak to skončilo u pantomimy. Nejdřív jsem chtěl zobecnit věc na medvěda a pak okruh zužovat. No byl jsem na čtyřech a bručel. Nicméně pochopili to jako lední medvěd a přetavit ho do pandy byl docela úkol. Povedlo se díky tomu, že je panda býložravec - bručel jsem a okusoval nějaký fikus či co.
Tak jdu do banky zkusit směnit éčka, stále tu je holiday a služby omezené. Bankomaty fungují bez problémů. Na takovýhle zvon si můžete za poplatek jednoho junáka (cca 3 kačky) zazvonit pro štěstí. Já pak ještě za 5 junáků nechal pustit ptáčka z klece, to je také pro štěstí. Nevím jaké štěstí to přináší těm ptáčkům, když je chytají do klece, ale on je brzy někdo zase pustí....
Tak jsem dnes v gastronomii postoupil zase o level výš. Jmenuje se to Horký hrnec. Pořádná hospoda, ruch jak u Pinkasů, pohodlné sezení, popelníky, pohoda. Číňanky chlemtaj pivo jak českej chlap, musel jsem jich dát deset, abych překonal babu co má padesát kilo a dala jich osm. Nejlepší je ta atmosféra, každý se rozvalí jak chce, samý smích, popel a vajgly na zem. Pivko celkem dobré, leč málo chlazené. Také chápu, proč nemají látkové ubrusy. Mnoho mističek, občas ukápne, upadne od huby a tak, což nikdo neřeší.
Objednání tentokrát probíhalo tak, že na zhruba átrojce byl seznam, objednávající zaškrtl jako v compu co chce a předal číšníkovi. Horký hrnec je nádoba, pod kterou hoří plamen a vaří se v tom voda a nějací krabi. Z mís a misek pak člověk vkládá do vody suroviny a když je to vařené, tak baští. Večeře probíhá celý večer, chvíli se jí, pak cigárko, pivko a zase se jí atd. Tady byly hůlky k nezaplacení, vidličkou by to moc nešlo.
Ta dáma vpravo je majitelka 1500 kamionů, odvezla nás nějakou velkou mazdou a zatáhla útratu - asi devět stovek. Bylo zajímavé ji sledovat, jak řídí, nic ji nerozhodilo, půl cesty koukala na nás dozadu a protáhla se všude. Když jsem se ptal, jestli se může řídit pod vlivem, tak že ne, ale tři pivka je prý ok.
Několik dat : prodavačka bere cca 1800 junáků (5400 Kč), nájem malého bytu v čtvrti ala Chánov je 800 junáků (2400 Kč) Ostatní věci jako oblečení, drogerie a jídlo je na tom s cenama jako u nás - samozřejmě se najdou extrémy na obě strany. Takže se mají co ohánět.
Ještě jedna zajímavost. Konečně jsem směnil éčka v bance. Ovšem probíhalo to takovým zajímavým vexlem. (kdo ví oč jde, tak mi to možná někdo vysvětlí, já to napíšu jak jsem zažil) V bance není přepážka se směnárnou, jako u nás. U separátního pultu sedí maník a má něco, co vypadá jako naše vkladní knížka, včetně záznamů o vkladech. Ten najde kurz, přijme eura a jde s nimi k přepážce. Knížku s vloženejma prachama odevzdá. Něco mu zapíší do té knížky a jde pryč. Mně pak vysázeli junáky. Kurz, jak jsem ho měl nastudovaný seděl. Bez pár drobných 5000 junáků za 600 euro. Takže jsem vybaven valutou a chystám se konečně na venkov a do přírody. Tak se máte na co těšit. …
