Jincheng GORILLA alias 2x bonzai 125 GS Adventure
Prolog:
Vše začalo v 70-tých letech, kdy jsem si v jednom časopise přečetl test Hondy DAX. Nádherný stroj ve vínové metalíze mne uchvátil.
Uplynulo pár desetiletí. Na internetu jsem s napětím sledoval on-line reportáže z Rallye Paris-Dakar od Ivo Kaštana a jen podvědomě registroval, že prodává i nějaké malé motorky...
A jak to teda začalo?
Letos v létě, chystaje se na stěhování na vesnici, jsem začal uvažovat o přibližovadle na nákup. Uvažoval jsem o skůtru, ale pak jsem si vzpomněl na DAXe a začal hledat. Dostal jsem se i na stránky Ivo Kaštana a tam JI uviděl – Jincheng Gorillu, repliku stejnojmenné Hondy. A co víc, byla v cestovatelské úpravě, což mne dostalo.
O den později byl ve schránce MotoRoute a v něm reportáž Vierky Kaštanové, která doprovázela manžela jedoucího na Gorille do francouzkého Thenay na mezinárodní sraz Monkey/DAX/Gorilla. Ujeli 3500km, přičemž s naloženu Gorillou udělali podle GPS na zpáteční cestě průměr 75,6km/h!! Rozhodnuto – chci cestovatelskou Gorillu, na velké motorce mám projetou celou Evropu, tohle je nová výzva. Ukecal jsem kamaráda že Gorillu potřebuje nutně také a že je uděláme v designu našich BMW R1150GS Adventure – já stříbrnou, on výroční bílou..
Druhý den jsem kontaktoval Ivoše Kaštana, člověka, který je pro mne legendou a rozhodně machrem, který o motorkách hodně ví a pár jich už postavil. Domluvili jsme se na návštěvě spojené s konzultací a svezením.
Když jsme dorazili do Velkého Meziříčí, byl Ivo Kaštan ve městě na Jincheng Monkey v modré úpravě nejmenovaného francouzkého tabákového výrobce. Řekl ať jedeme za ním a vyrazil. Bydlí za městem na kopci a byl jsem u vytržení, protože jsme na BMW jeli do kopce stovkou a pitbika evidentně brzdila Škodovka, která víc nemohla. Tohle byl první silný dojem.
V garáži jsme viděli další pitbiky, mj. i Gorillu, která měla za sebou Francii a Rumunsko. Ivo Kaštan se ukázal jako skvělý společník, motorky znal do detailu a postupně nám vymlouval nezakoupení mnoha doplňků? Na závěr přišla jízda na Monkey a ta rozhodla. Nádherný zvuk, trojka se dala vytočit přes 80km/h a pak řadit za čtyři. Pocit trochu vratký, ale bylo to poprvé na něčem takovém, celkový dojem výborný.
Ráno odešla objednávka na 2 Gorilly, 2 motory 125 a spoustu dílů japonské firmy Takegawa, která má katalog o 600 stránkách a velkou část na Honda Monkey, DAX a Gorilla. O kvalitě Jincheng svědčí i to, že jako jediný čínský výrobce replik má od Hondy licenci a Takegawa, Rolls-Royce mezi výrobci doplňků, udává Jincheng ve svém katalogu beze strachu, že si zkazí pověst na levném čínském šuntu.
Za pár týdnů jsme jeli do Velkého Meziříčí opět. V dílně čekaly Gorillky, jedna modrá, druhá v přepravní kleci červená. První dojem dobrý – pěkný lak, zpracování detailů na slušné úrovni. Vše jsme naložili, k tomu dokumenty pro přihlášení a spoustu poznámek co a jak udělat, aby byl výsledek perfektní. Motorky jsme složili v garáži, vybalili červenou, z přepravní klece jsme udělali ponk a práce mohly začít.
Práce a úpravy:
Druhý den jsme se dali do práce bez kompromisů. Motorky jsme do posledního šroubku odstrojili. Pak Martin provedl svářečskou část přestavby – sedlo i nádrž šly dopředu (líp to vypadá a posunulo se těžiště, zadek je třeba mít lehký pro hmotnost pilota a zavazadel). Nádrže a sedla převzal čalouník a lakýrník. Martin ponechal sedlo v původním tvaru, já ho přitvrdil a zvolil rovnou horní část – sedí se výš takže nebudu mít tak skrčené nohy, navíc se na dlouhých cestách budu moci posouvat a měnit strnulý posaz. Já rámy prohlédl a připravil pro komaxit.
Zatímco jsme čekali na kooperace, připravil jsem motory, přestrojil kola za hliníkové nádhery Takegawa (lehké, menší neodpružená hmotnost, krásné a kvalitní), do světla dal tachometry Koso, nechal udělat polepy atd.
Když přišly nádrže, sedla a rámy, kochali jsme se tou nádherou, opravdu to byly bonzaje našich BMW, no proč ne když je to z Asie. Montáž začala přední vidlicí, následoval motor do rámu a opět nadešla Martinova chvíle – elektrika.
Jiný motor, tachometr, zadní světlo, zásuvka 12V, akumulátor, vše se muselo udělat tak, aby to fungovalo a pokud možno dlouho. Mezitím jsem strojil blatníky, výfuk, nosiče a další příslušenství. Leccos se muselo připilovat, vyměnit pár šroubů, na řadu přišly třetí a konečně dobré našlapovací páky zatímco řadičky Takegawy fungovaly hned a navíc oproti původním pata/špička vypadaly krásně. Namontovaly se chladiče oleje, ale zatím nezapojovaly.
Chvíle startu. Elektrika fungovala, do nádrží jsme nalili benzín, šlápli do páky…a…vrrrrrr. Hluboký zvuk OHC motoru připomínal pětistovku, vibrace v mezích. Vyměnili jsme olej, zapojili chladiče, namontovali plexi, dal jsem na řídítka hrazdičku a na ní držák GPS a začali pomalu jezdit. Otrava při rychlosti do 60km/h (nutný záběh), ale absolvoval jsem nonstop 250km a přišlo další překvapení – nebyl jsem vůbec unavený, po 6 hodinách v sedle jsem byl v úplné pohodě! Mezitím jsem dokoupil nástavce řídítek, které je zvýšily o 2cm, vyrobili jsme plotny na zadní nosič a přidělali textilní „kostky“ Cargo, které mají objem až 65 litrů a dají se na ně připevnit další zavazadla. Motory se s každým kilometrem uvolňovaly, ladili jsme karburátory, měnili převody, prostě vychytávání much.
Jízdní dojmy:
Motorka je opravdu malá a proto je překvapující dojem po usednutí – ano, sedím na malé motorce, ale pocitově ne tak malé jak vypadá. Motor chytá na šlápnutí, studený se sytičem, který lze vzápětí zavřít. Motor je třeba zahřát ale brzy jde plynule. Pocit vratkosti se s rychlostí zmenší, ale stále sedím na motorce, kde moje hmotnost není třetinová jako u BMW, ale jeden a půlnásobná a každý pohyb jezdce je znát, zprvu jsem se bál pustit i jedno řídítko (teď pustím obě). Je třeba si zvyknout, že motorka reaguje na stoupání a protivítr, ale motor je pružný a stačí malé přidání plynu aby zrychlovala na čtyřku i do kopce. Boční vítr soupravou zacloumá, ale je třeba to ignorovat, rozhodně nehrozí pád ani výlet do příkopu. Překvapením byl podvozek. Sice tvrdý a na nerovnostech drncavý (spíš zhýčkanost z GS), ale perfektně drží stopu na rovině i v zatáčkách, které jsou vyloženou lahůdkou. Pomyslíš na zatáčku a už je to v ní složené a i když jsou v ní hrboly, motorka drží stopu a nikam se nestěhuje. Vibrace snesitelné, stupačky nebrní a díky závažíčkům (dokoupeny) ani řídítka. Celkově je pro mne Gorilla velkým překvapením a jsem si jistý, že denní etapy 500-700km budou v pohodě, je ale fakt, že na tomto výsledku se podílí provedené úpravy, které – aspoň zčásti – mohu jen doporučit každému, kdo nechce jezdit jen na ryby.
Závěr:
Příběh zatím téměř končí. Dalším laděním jsme docílili cestovní rychlost 90km/h a to se motory stále uvolňují. Časem dáme těžší převod, se kterým pojede motorka cca 120km/h a cestovní rychlost bude kolem stovky. Vyměnili jsme olej, udělali ventily, čekáme na „závodní“ CDI, budeme zesilovat nosiče (dostanou na cestách co proto) a zapojovat teploměry.
No a na jaře vyrazíme. Kam? Určitě za přáteli mototuristy na Slovensko, chtěl bych na cestovatelský sraz pořádaný v Německu Touratechem, do Francie na Monkey/DAX/Gorilla sraz a když to vyjde, i do Rumunska, kde jsem byl 9x na velké motorce. Co už vím jistě, tahle motorka na to má. Pojede někdo s námi?
