Jarní testík Gorill - Slovensko 16. - 19.4. 2009 - Ivan a Zámek
>, Téma: Cestování, Zdroj: www.monkey-gorillamoto.cz, Vydáno dne: 28. 07. 2014Autor: Ivan Lelák //\\ Foto: Ivan Lelák
Jarní testík Gorill - Slovensko 16. - 19.4. 2009 - Ivan a Zámek
Vyjížďky 200 km mne plně neuspokojují nehledě k tomu, že v létě se jede klubová Francie a Alpy a chtěl jsem otestovat Gorillu i sebe na delší cestě. Příležitostí byl jarní srazík slovenských mototuristů za Košicemi a tak jsme se tam se Zámkem vydali. Týden před odjezdem jsme namontovali hliníkové kufry a čekal jsem co výkon a jízdní vlastnosti.
Nevěděl jsem, kolik kilometrů se dá na Gorille za den ujet a co na to různé části těla, takže jsem první etapu do Revúce (540 km) spočítal na průměr 60 km/h plus 3 hodiny různých zastávek. Celkem 12 hodin na cestě, odjezd v 6.00 ráno.
V 6.20 jsem vyrazil na Chrudim, kde jsme měli sraz. Gorča s chladičem a teploměrem oleje se v ranní zimě dlouho zahřívá na provozní teplotu, pokud není na teploměru aspoň 50°C, jedu piánko (provozní běžná 65-75°C). Na místě jsem minutu před Zámkem, nezdržujeme se a frčíme na jih, jen s jednou zastávkou - Gorča začala škubat až ztichla, naštěstí jsem přepnul na rezervu a dojel k pumpě. Ivoš mi pak řekl, že na rezervu se dá jet cca 30 km takže neradno riskovat.
Před devátou jsme byli u čestného prezidenta klubu a ministryně pro styk s veřejností, tedy u Kaštanů. Ocenili – doufám že ne ze zdvořilosti – kufříky, pohostili nás kávou, čajem a velikonočním kočkoberánkem, Ivoš nám dal rezervní žárovky, svíčky a rozhodl se nás kousek vyprovodit na své cestovatelské Gorille.
Cestou na Brno se rozfučel protivítr, občas kopec, a to naloženou Gorillu zpomalí. Po 30 km se Ivoš loučí a pokračujeme sami. Za Brnem odbočujeme z dálnice na Slavkov. Rychlost kolem 80 – nemáme ještě zajeté motory – ale v kopcích a protivětru zpomalujeme až na 60 km/h. Je užitečné využívat závětří – sací efekt druhé motorky nebo jiného vozidla je výrazný, Gorilla zrychlí a může se ubrat plyn. Pozitivní je, že motorky s kufříky nejsou citlivější na boční vítr, jsou stále dobře ovladatelné a stabilní, řídítka se dají pustit a nekmitají, jen maximálka je díky váze zavazadel nižší než u prázdné motorky, ale ne o moc.
V Bučovicích objížďka, buchlovské zatáčky poprvé v životě na plný plyn, klobása U Trampa a s malým skluzem jsme na hranicích ve Starém Hrozenkově. Měníme „ojra“ a pokračujeme na Trenčín.. Zastavujeme méně než jsem plánoval protože necítíme únavu a tankujeme po 150-200 km, vždy kolem 5 litříků, což je slušná spotřeba 2,5-3 l/100km. V Prievidzi odbočujeme na sever a v Nitrianskom Pravnu na silničku, která nás přivádí do Turčianských Teplic – za nimi, směrem na Banskou Bystricu, začíná 10 km krásných zatáček. Tankujeme a vrháme se do nich, točíme jeden vingl za druhým kolem skal ale cítím že nemám Gorillu ještě v ruce a jedu s rezervou. Projíždíme Harmanec, kde se vyrábí pověstný toaletní papír Harmasan, Garmin nás provádí skrz Bánskou a jedeme na Brezno. Ustal vítr a zrychlujeme na 90-100 km/h. Předjíždíme pár aut a řidiči evidentně nevěří vlastním očím. Nebezpečné je, když se na nás nějaké auto těsně lepí aby si nás prohlédlo, nebo najede vedle nás, zpomalí a jede souběžně aby si nás řidič vyfotil. Na Garminu sleduju průměrnou rychlost, jsme trochu ve skluzu ale doháníme. Za Breznem si vyměňujeme motorky – Martinova méně brzdí, je ovladatelnější a čtyřka táhne lépe zespodu. Úžasný je spoiler na plexíku od Touratech, naopak posaz je horší – na své Gorče mám o 1cm níž stupačky a přečalouněné vyšší „lavicoidní“ sedadlo, výrazně pohodlnější. Podobné, z jiného materiálu, má Ivoš.
Závěr cesty vede nádhernou krajinou kolem Tisovce a Muráně, kde zjišťuji že pneu Haidenau sice hodně vydrží, ale tolik nedrží – v zatáčce jsem dostal „plochodrážní“ smyk, no, zvládnul jsem to. V 18.30 jsme v Revúci, sedíme s přáteli a klábosíme o všem možném. Úžasné je, že po 544 km necítím únavu.
Druhý den odjíždíme po poledni ve čtyřech – přidal se Janko s Marienkou na V-Strom a Jaro na Transalp. Za Revúcou Zámčus píchnul předek, lekl se ale doťapkal to až do zastavení. Posíláme kluky ať počkají v Rožňavě, tohle máme najeté a pomoc nepotřebujeme. Po 20 minutách hotovo, dojíždíme přátele, kteří nám koupili ještě jednu duši. Jedeme na Košice, schovaní za velkými motorkami skoro stovkou, musí se věřit prvnímu jezdci. Začíná pršet, jdeme do nemoků a na Cargo navlékám návlek, v Košicich ale vše sundáváme – neprší a návlek se prý za jízdy nafukoval jako balón. Vyjíždíme z města, Gorilla ukázala kvality i jako skvělý městský motocykl. Vjíždíme mezi kopečky a po chvilce jsme na místě – na chatě u přítele Cyrila, kde se koná setkání slovenských mototuristů. Vzápětí začíná pršet ale to už nevadí. Dnes jen 150 km, stále necítíme únavu a Gorilly šlapou jako švýcary.
Sobota – v 10.00 odjezd na vyjížďku. Do Košic, na jih a šup do Maďarska. Po 50 km pěknou kopcovitou krajinou zastávka u horského hotelu na oběd. Fotíme Gorilly se skupinou soch jakýchsi hrdinů zakládajících s nožem v ruce pokrevní bratrstvo, které jsme okamžitě pojmenovali jako gorilí. Loučíme se a se Zámkem frčíme na východ na přechod Slovenské Nové Město alias maďarské Sádrokartonjehly (tak tomu říká Zámek, ofiko Sátoraljaújhely). Na dohled od hranic nás staví policejní hlídka ale jen se vyptávají na Gorilly a fotí si je. Pohodovou rychlostí 75 km/h jedeme přes Trebišov a Vranov nad Toplou do Petrovců kde mám příbuzné. Hamání, flaša slivovice do Carga a pokračujeme. V Prešově lízneme okraj bouřky ale na nemoky to není, a odbočujeme na jih na Zlatou Baňu. Za ní nás čeká 10 km lesní cesty, kde Gorilly dostávají pořádně zabrat, drncáky, díry, zbytky rozbitého asfaltu, sem tam bláto a stoupání kde cítím že si hladká guma lehce přihrábne . Nevěřím že se nic neuvolní, neupadne, nevyteče nějaký tlumič apod., ale motorčičky se drží a ukazují se i jako výborná endura, samozřejmě s rezervou. Projíždíme kolem opálového dolu, ze kterého je opál i na britské královské koruně a po průjezdu několika cikánskými obcemi (dost dobrý) dojíždíme kolem šesté opět k Cyrilovi. Najeto 265 km a stále necítím únavu.
Neděle – budíček v 5.00, máme před sebou 600 km, stanovuji průměr na 65-70. Je hrozná zima, takže se nemůžeme zahřát my ani Gorilly, chtělo by to zakrýt chladič. Košice, Prešov, 5 km dlouhý tunel Branisko a je tu Poprad. Fotíme Tatry a když sjíždíme k Liptovké Mare, zahříváme se konečně my i stroje a zrychlujeme. Rozfoukalo se, naštěstí do zad, takže když nás na dálnici staví policejní hlídka a ptá se „A osemděsiatku do dosiahně?“ čímž myslí na dálnici minimálních 80 km/h, mávnu jen rukou, řeknu „Pche“ a šílenou rychlostí odfrčíme. Jedeme 90-100, za Ružomberokem je krásný zatáčkový úsek s hladkou silnicí. Za Martinem podobná nádhera kolem Strečna, průjezd Žilinou a zatáčky na Makov. Dáváme české kafe v Bečvě, je krásně teplo a zastávky se prodlužují, všude jsou motorkáři a chtějí si povídat o Gorillách. Na dálnici před Olomoucí dosahuji svého prozatímního rekordu 112 km/h z lehkého kopečka. Delší zastávka v Mohelnici, tam je motorek víc, Gorilly jsou hvězdy, lidi je znají z internetu, nechápou že jedem od Košic a jsme svěží a veselí. U Vysokého Mýta se s Marťou loučíme a kolem páté jsem doma. Ujel jsem necelých 580 km, celkově 1533 km, jsem ve formě a nic mne nebolí. Nechápu čím to je, přitom to byla letošní první delší cesta a na mém BMW bych určitě byl unavený víc. Napadá mne jen že Gorilla je lehoučká a zatáčí na pomyšlení, posaz – i když se to nezdá – je pohodlný a srovnatelný se spoustou velkých motorek, ergonomie prostě nelže.
V každém případě mne Gorilla překvapila a smekám před ní. Věřte mi, je to úžasný turistický stroj, s úpravami vhodný i pro pohodlné dálkové cestování. Mohu doporučit zvýšená řídítka, přečalouněné sedlo a snížené stupačky což jsou 3 body definující pohodlný posaz. Skvěle se osvědčilo zadní Cargo, hliníkové kufry i minitankvak Lojzo, perfektní je nástavec plexi ale ne nezbytný.
S Gorillou se užije kopec srandy a jízda na ní je velmi zábavná. Na velké motorce je to takové nějaké fádní, stále stejné. Tady se střídají chvíle relativní nudy s totálním adrenalínem dostavujícím se při podstatně menších rychlostech. Když Gorča upaluje 80-90, je to stejně intenzivní jako 120 na velké motorce. Cestou jsme mluvili s více majiteli „velkých“ motorek 125 ccm – mají vyšší spotřebu, většinou menší nebo srovnatelný cesťák a motorka už moc nezrychluje (Gorča, když přidám plyn v 80 km/h, vystřelí jako splašená). No a cena…?? Na Gorillu prostě sedí známé „Za málo peněz hodně muziky“, a také lechtivější „I s malým Kašpárkem se dá hrát velké divadlo“. Á já dodávám – hóóódně muziky a hóóódně velké divadlo.
Motorku jsem zkontroloval a jen je nutné přetáhnout hlavu. Také jsme zjistili drobný únik oleje pod simeringy řadící páky a zapalování, ale jen pár kapek, olej je na rysce jako předtím. Motor je sice vybaven odvětráním, to ale ve vysokých otáčkách nestíhá, když jsme jeli pomaleji, bylo sucho.A už se těším na další akci, jen aby nás jelo víc…
Ivan