Takže to vezmu postupně pro všechny:
Mám karburátor, kterej je totálně rozladěnej a chci ho naladit. Budu postupovat takto:

1) Pokud je to aspoň trochu možné, pokusím se na stroji projet, a zjistím, jestli je příliš chudá, či bohatá směs
a.motor má mizerný zátah, nejde do otáček a špatně startuje - chudá směs,
b.při jízdě se zahřátým motorem má motor hlavně při přidání plynu tendenci se uchlastávat (vysazuje) - bohatá směs

2) Dám jehlu úplně nahoru

3) Vyšroubuju trysku

TRYSKA
4) Podle toho, jestli chci obohacovat, nebo ochuzovat směs,buď převrtám trysku na větší (roli nehraje průměr, ale průřez, takže nepřevrtávat .75 jedničkou vrtákem, ale postupovat podstatně pomaleji!!! Exclamation ), nebo ji zapájím cínem a vrtnu menším průměrem. Pak to projet a zjistit, zda je to lepší, nebo horší.
Je vhodné mít 2 trysky a střídat je, málokdo má k dispozici měřidlo průměru tak malý díry, ale podle oka se dá odhadnout, jestli je dírka větší, nebo menší, než ta druhá. Je lepší postupovat od menší díry k větší, protože uchlastanej vysazující motor není zrovna ideální etalon k testování, kdežto ochuzený motor jede pravidelně, i když nemá zátah. Nastavte mírně bohatší směs, která zaručí nejvyšší možný výkon. Předpokládám, že když taháte za plyn, chcete jet co nejrychleji, spotřeba v tu chvíli nehraje takovou roli.
Navíc při bohatší směsi se tolik nezahřívá motor, méně klepe (detonační hoření), prostě ho celkově šetříte.

JEHLA
5) Když je tryska OK, jdeme na nastavení jehly. Ta nám zaručí nízkou spotřebu, pokud zrovna nechceme závodit. Má vliv v poloze šoupátka orientačně od 1/4 do 2/3. Při jízdě nadoraz se neuplatňuje.
Výchozí pozice je nahoře, ale to bude motor dost žrát, protože je nastavena bohatá směs v celém rozsahu. Tu ale potřebujeme jen při jízdě na plný plyn a při volnoběhu (viz níže)
Takže ji posuneme o 2 zuby níže a motor necháme do studena vychladnout. Neměl by pak jít bez sytiče nastartovat (pokud jde, přidáme plyn, jestli to nechcípne, dáme jehlu ještě o zub níž). Chvilku to necháme jet na sytič pod mírným plynem, když začne chcípat, sytič vypneme a pokračujeme bez něj, případně ho nakrátko pak zase zapneme. Ve chvíli, kdy je motor zahřátý tak, že na hlavě spolehlivě neudržíme ruku, musí motor jet v pohodě bez sytiče. Pokud se stále dusí v poloze plynu na 1/3, dáme jehlu o zub výš a pokus opakujeme. Teď máme zaručenu nízkou spotřebu v případě, že nechceme závodit a jedeme pohodu.

ŠROUBKY
6) Na karburátoru běžně jsou 2 šroubky. Doraz šoupátka(ten s pružinkou) a bohatost volnoběžné směsi (čím víc zašroubován, tím bohatší směs). Nastavujeme jako poslední takto:
Nastartujeme motor, pokud sám nedrží otáčky, pomáháme mu plynem, dotahujeme šroubek dorazu šoupátka, dokud ty otáčky nezačnou držet(můžou být vysoké, to nyní nevadí). Dotahujeme šroubek bohatosti směsi, dokud motor nezačne chcípat. O této polohy se vrátíme o cca půl otáčky a začneme pomalu povolovat doraz šoupátka až do úplného chcípnutí motoru. Pokud se objevují nepravidelnosti chodu, zkusíme hnout bohatostí na jednu, nebo druhou stranu a nechat v poloze, kdy je běh nejpravidelnější (nastavujeme na vlažném motoru) a opět snížíme otáčky. Tak pokračujeme postupně k docílení co nejnižších otáček a při tom co nejpravidelnějšíh ochodu. Nakonec doraz šoupátka trochu dotáhneme na vyšší otáčky a je to.

Motor jde teď i za studena nastartovat bez sytiče, ale po přidání plynu chcípne. Se sytičem se ale dá normálně jet, po zahřátí musí motor šlapat jak hodinky, mít nízkou spotřebu a přitom nejvyšší možný výkon.